Když vylétnou z hnízda
Odmaturují a jdou z domova. Po maturitě jde většina dětí na vysokou školu. Jdou mimo domov, na privát, na kolej, chtějí se osamostatnit a žít svůj život. Co se děje v některých rodičích?
Po maturitním plese, kde v tombole bylo pár voucherů na konzultaci se mnou, přišla maminka spolužačky, žena kolem padesátky, tak trochu smutná, vyčerpaná s obavou, že ty naše děti vylétnou z hnízda a co potom?
“Máme úplnou rodinu, první syn je na výšce, dcera odmaturuje, také chce jít na VŠ, ale co my doma? S manželem máme hezký vztah, rozumíme si, máme dobrou práci, dům, zahradu, tam mě to baví, líbí se mi, jak to roste a kvete, a tak. Ano, jezdíme na výlety, všichni společně dost cestujeme, manžel má své koníčky, ne, to já ho nechám, má na sebe prostor, i spolu vyjedeme na kolech. Když děti nebudou doma, o koho se budu starat?”
Hospodyňky, mamky na plný úvazek se silným pocitem odpovědnosti, které se starají o děti 10, 20 let, hodné holky a třeba i s pocitem, že všechno udělají nejlépe, v čase, kdy ony chtějí, mají pocit, že jejich role končí, nebudou potřebné, budou na nic, nebudou vědět co s volným časem, když budou děti mimo město na VŠ. Strachy o děti, aby to všechno děti zvládly, jsou otravné, úmorné a svazující.
Ženy se cítí nepotřebné, ztracené, samy, demotivované, osamělé, zbytečné, nevědí kudy dál.
“Do důchodu mám daleko, to pak vím, co budu dělat. To už určitě budou vnoučata, ráda se postarám. Také bych ráda znovu šila a vyšívala, jako malou holku mě bavilo hraní na klavír.”
Žena byla velice vnímavá. Pochopila, že nemusí čekat 15-20 let na důchod, že si svoje radosti může dopřávat už nyní. Že může vidět i sebe, věnovat se sobě, nově se realizovat, dále vzdělávat, podnikat, může mít svoje koníčky, kde třeba i naváže další obohacující, inspirativní, přátelské vztahy, že může oživit partnerský vztah skutečnostmi, které v přítomnosti dětí ne vždy dost dobře jdou. Mluvit o svých snech i s manželem, realizovat výlety, kde bude dobře jí samotné i vedle manžela, bez dětí, kteří mají svoji cestu, svůj život. Děti pocítí důvěru, že mohou, že o nich nejsou pochyby, že jim věříme a přejeme jim lehkost a volnost.
Zázemí a bezpečí u nás mají, když cítí, že i my dospělí jsme šťastní a v pohodě, pevní, ukotvení v sobě, pravdiví, sebevědomí a důvěryhodní.
Paní ještě zapracuje na sebehodnotě v různých rolích, ale již dnes, si může užívat radost.
Nedokážete pustit svoje dítě? Máte nepříjemné pocity, když vás opouští? Jste úzkostní, smutní, bojíte se?
Na všem se dá pracovat, vše se dá zvládnout. Odstraňte bloky a žijte svoji cestu.
Požádat o pomoc, je v pořádku a já se na vás těším.
S láskou,
