„Co se nás dotýká, to se nás týká.“ Když nás situace rozladí, měli bychom ji řešit. Měli bychom řešit náš pohled na věc, naše emoce a pocity, které nám situace vyvolala a stejně tak se podívat na důvod, „PROČ, se mě to dotklo“…

Popíši situaci, na které si ukážeme, co se koho dotýkalo a proč, jaký byl zdroj jejich pocitů.

Byla jsem přítomna rozhovoru pěti žen. Služebně nejstarší žena, říkejme jí Jana, měla sdělení pro kolegyně ve stejném oboru. Sdělení podle Jany bylo věcné, jasné a v důrazném tónu, aby byla cítit důležitost.

Čtyři ostatní ženy sdělení vyslechly a postupně se vyjadřovaly, jak na ně sdělení působilo.

Karolína: „Na mě J. působila povýšeně, asi si myslí, že to tak budu dělat“ (zařvala)

Lenka: „Mám pocit, že když je J. služebně nejstarší, že má pravdu a já ji musím poslechnout“

Pavla: „Janu jsem vyslechla, s něčím nesouhlasím, něco mě inspirovalo“

Renáta: „Mně to je jedno, vypouštěla jsem její slova, vůbec ji „neberu“

Každý reagujeme jinak, každý slyšíme něco jiného, každý si pod slovy, tónem, pozicí představí něco jiného. Ani ne představí, ale podvědomě reaguje (když nejednáme vědomě). Naše pocity a reakce na různé podněty či situace jsou na základě dřívějších zkušeností v podobných situacích. Jsou výsledkem výchovy, dogmat, tradic, pravidel, jednání okolí či autorit.

Po rozpracování pocitů jednotlivých žen jsme se dostaly k následujícímu:

Karolína měla problém s autoritativním otcem. V tónu Jany slyšela příkazy z dětství a nyní se nezdravě vymezila odmítnutím, také hrubým tónem a výkřikem.

Lenka byla naučena „poslouchat“. Podvědomě aby obstála, aby vyhovovala, aby ji měli rádi, vždy autority poslechla. Byla však proti sobě, potlačovala se. Když s něčím nesouhlasila, svůj nesouhlas nevyjadřovala. Pocity a ani nápady které měla, si nedovolovala prezentovat, co kdyby to byla „blbost“.

Pavla sdělení vyslechla z nadhledu, sdělení ji i inspirovalo a o tom, s čím nesouhlasila, bude dále s Janou jednat.

Pavla má zdravě nastavený vztah k autoritám, nebojí se vymezit, postavit se za sebe.

Renáta na Janu reagovala nerespektem. Způsob komunikace ji připomněl dominantní, manipulativní matku, kterou sice již vedle sebe nemá, avšak podobnosti jí vyplavily pochyby o sobě: „nejsem dost dobrá, když takhle J. mluví“.

Jedeno sdělení se čtyř žen dotklo různými směry. Destruktivní vzorce chování jsme rozpracovaly u každé z žen a celostním, individuálním přístupem jsou vedeny ke zdravému SEBEUVĚDOMĚNÍ, znovuobjevení své HODNOTY a upevnění JISTOTY .

CO SE NÁS DOTÝKÁ, TO SE NÁS TÝKÁ… a jak to bylo s Janou? Jana si uvědomila, že jednala direktivně se strachem, že nebude pochopena a aby si kolegyně mnoho „nepřipustila k tělu“.

Také již společně pracujeme na ODPUŠTĚNÍ otci i sobě, na POCHOPENÍ souvislostí a JEDNÁNÍ V LÁSCE.

Jak byste reagovali vy? Co se vás dotýká?

Máte zdravě nastavené hranice? Umíte se vymezit, postavit se za sebe, říct v klidu a přímo svůj názor? Jste schopni o možnostech jednat, vyjednávat?

Pokud ANO, je to fajn. Nejspíš jste si vědomi své hodnoty.

V opačném případě se na vaše sebevědomí, sebehodnotu a jasné hranice můžeme podívat.

Těším se na vás